Česká mše vánoční

Premiéra: 28. 11. 2010 ND moravskoslezské Ostrava

Česká mše vánoční patří k tomu nejlepšímu z pera Jana Jakuba Ryby a stala se symbolem českých Vánoc. Její ojedinělé scénické zpracování v podání Tanečního souboru Hradišťan se vyznačuje jednoduchých až trochu naivním pohybovým slovníkem odpovídající hudbě. Choreografie je však plná hlubokých symbolických prvků, jimiž je vyprávěn krásný příběh Vánoc.

Hudební interpretace The Czech ensemble Braoque Orchestra and Choir proslulé „rybovky“ používá historické nástroje i s typickým laděním odpovídající době klasicismu. Je přesvědčivá svou svěží tempickou stavbou s prvky hráčské i pěvecké improvizace co nejvíce vystihující zvuk a hudební myšlení Rybovy doby.

Slovo choreografky

Každý rok o vánočním čase znovu a znovu ožívá věčný příběh. Prožíváme symbolické opakování aktu stvoření, zrození božského dítěte, Ježíše Krista, jakoby se nám právě narodilo.

Žijeme posvátný čas, který je časem nadpřirozeným, nadlidským, nadhistorickým.

Ve zvláštní atmosféře zimních adventních rán vstupujeme do chrámu se slovy rorátů: „Rosu dejte nebesa a vydej Spasitele...“, den po dni se přibližujíce velkému mystériu.

V každém z nás je ukryto něco z tohoto zvláštního tajemna, někde hluboko na dně duše se ozývá pradávný hlas časů dávno minulých. Při slovech nebesa, světlo, hvězdy, andělé, pastýř, betlém cítíme zvláštní chvění.

V České mši vánoční J. J. Ryby se spojuje naivní příběh prostých pastýřů, kteří uvidí světlo a přicházejí k Betlému, s křesťanským mešním obřadem.

Scénicky vyjádřit toto mystérium znamenalo najít symboly lásky, víry a naděje, splynout s hudbou starých mistrů, ale nezapomenout přitom i na trochu humoru, který byl a je ozdravující v každé době. Přinést symbolický dar v podobě hudby, zpěvu a tance.

A pak se odvážit vyslovit prosbu společně se slovy evangelia: „Uděl nám všem pokoj svatý...“

Choreografka

Ladislava Košíková